Pánský cyklistický zájezd 2003

Zabíjačka
a čekání na Yokota

termín:

6.–8. června 2003

trasa:

Nový Dům, Městečko, Křivoklát, Rozvědčík

účast:

Tajčoslav Sítěpán, Sajrajtoslav Termínátor, Marčéloslav, Frantoslav Novinář, Yokoslav – málem

Jde o legendární cyklistický zájezd, který jsme málem celý strávili na Novém Domě. V pátek jsme se všichni šťastně shledali na hospůdce U Dobroty. Večer se velmi vydařil a v noci jsme spokojeně uléhali na trávník před hospodou. Jediné, co nám kalilo radost, bylo pomyšlení, že zítra (v sobotu) se zde, jak známo, otevírá až odpoledne. A my hlupáci si zapomněli nakoupit na ráno lahváče. Až jsme z toho (jak by řekl Čolda) »vzteky usnuli«. Ovšem ráno přišel – jak to tak na pánských cyklistických zájezdech chodí – zázrak.

Můžu vám splnit nějaké přání?

Ledva jsem rozlepoval první oko, juž vidím, jak se otevírá okno zavřené hospody, v něm paní vedoucí s přednostmi rozloženými až na venkovní parapet a nabízí, že by nám ráda splnila jakékoli přání. Ta věta rázem rozlepila nejen moje druhé oko, ale všechna ostatní oka, která se toho rána v parčíku nacházela. Takovou nabídku půvabné servírky jistě nešlo odmítnout, a tak jsme si od ní opravdu nechali všichni dělat zhurta dobře – nosila nám piva až na zahradu od božího rána jako o závod, až z toho opravdu vzdychala.

Vše ovšem vyvrcholilo zázrakem nad zázraky, když nám paní vedoucí prozradila, že mají sice opravdu zavřeno, ale dneska, že zrovna zabíjejí (prase), a tak jsou tam už od rozbřesku. Poťouchle šmírovala za záclonou a čekala právě na to první rozlepené oko, a těšila se, jaký poprask způsobí tou rafinovaně úkladně přichystanou větou o tom splněném přání. Záhy se z objektu vyloupl i její šamstr, posadil se k nám a očekával spolu s námi příchod ovaru. Zdvořile se nám představil jako „odborný poradce ve věcech týkajících se omamných a návykových látek“ a z titulu své funkce po důkladném ohledání našich ostatků rozhodl nekompromisně: „Ty jsi zralej na malýho ruma, ty na velkýho bechera a tamten, no to je jasnej velkej fernet. Jó, von je angličan? No tak to holt bude spíš dvojitá skocká.“ No okamžitě jsme uposlechli.

Vyhnáni z ráje bezcharakterním trapičem

Jak vidno z výše uvedených skutečností, zábava na Novém Domě se hned od rána rozjela ve velkém stylu. Pak ovšem přišel disharmonický akord do této ódy na radost. V zahradě hojnosti vykvetl rulík zlomocný, neboť jsem si, já hovado, vzpomnělo, že jsem se strýcem Yokoslavem domluvilo, že se v sobotu sejdeme v pravé poledne na Rozječíku. Marně jsem rozječíkocentristovi oponoval, že »dosť bolo Rozječíka«, že tam bude nestydatě narváno, dobrý strýc Čenda na nás stejně čas mít nebude, a koho by bavilo sedět a koukat se na hordy tůristů. Ukoušeme se tam nudou. Bezcharakterný trapič nedal jinak, než že se nutně musíme sejít právě tam a právě v pravé poledne.

Tuto tragickou informaci, která vzešla z našeho čtvrtečního jednání s Yokoslavem mezi čtyřma ušima, jsem chlapcům stydlivě přednesl okolo jedenácté, jako důkaz své nekompetence k takto důležitému vyjednávání. Samozřejmě, že nikdo neměl zájem v tuto chvíli opouštět večírek, nakonec ale, v duchu hesla »v nejlepším přestat« a taky proto, aby tam nebohý strýc »na nás nečekal«, jsme se nakonec rozhodli poděkovat za neuvěřitelně krásné probuzení a následný gejzír pohostinnosti a empatie – a vypravit se na dojednanou schůzku »na nejvyšší úrovni«.

Jednou jsi dole jednou nahoře

Jen na chvíli jsme se stavili v Městečku U Romana, kde se nám opět nesmírně líbilo a opět jsme otevřeli téma případného vzepření se diktátorovi. Nakonec jsme se při naší do nebes volající hlouposti rozhodli rebélii potlačit a poslušně splnit rozkaz velkého strýce. Na Rozječík jsme dorazili krátce po předepsaném termínu – řekněme třeba ve 12.20. Po strýci ani vidu, ani slechu, ale ani pohmatu, zápachu či pachuti. Prostě tam to hovado nebylo, a ani telefon zapnutý nemělo. Souženi nevídaným vedrem, neslýchaným rámusem, nechutným frmolem a nebetyčnou nudou se někteří asi ve čtyři odpoledne rozhodli jít dospat, co nestihli v noci. Když jsem se v deset večer probudil, ztýraný Frantoslav mi oznámil, že Marčélo a Sajrajt již nevydrželi a odjeli znechuceni domů. My dva zbývajíci jsme jinou chuť v sobě nenalezli nežli učiniti totéž. A tak jsme pánský cyklistický zájezd 2003 někdy po 22. hodině voficiálně předčasně ukončili. Někdy okolo 23.30, když jsme zrovna vošlapovali okolo hospody ve Všetatech, kde již měli »na ježka«, jsem přijal ten památný telefonický hovor, ve kterém mi strýc Yoko lál, že je na nás hovno spolehnutí, že je na Rozječíku, a my nikde. Zkazili jsme mu náladu. ●