Pánský cyklistický zájezd 2008

Svéráz pedofilského lovu

termín:

30. května – 1. června 2008

trasa:

Tatran, Lišany, Olešná, Chrášťany, Kněževes, Pšovlky, Václavy, Petrovice, Krakovec a v neděli přes Pavlíkov domů

účast:

Tajčoslav Sítěpán, Sajrajtoslav Termínátor, Marčéloslav, Ládíkoslav Vopeš, Frantoslav

Tento výlet se zapsal do dějin jako »setkání s lovcem pedofilů«, když jsme byli v nejmilejší restauraci ve Václavech obviněni ožralým kominíkem, že jsme homosexuální brutální nekrofilní pedofilové, a že je nutno nás na útraty státu utratit. Kominíkovi se zejména nelíbil Ládík, ale Frantoslav se mu taky nelíbil, zejména ne, když si šel ke kolu pro foťák, aby tento nevídaný úkaz vyfotografoval. Neohrožený Franta se nenechal ztlouci. Díky jeho osobní statečnosti dnes můžeme pohledět do tváře chrabrého lovce pedofilů. Pan hostinský nakonec ožralého idiota (myslím toho kominíka) naložil do VW Transporter a odvezl na odlehlé místo.

Pivo nás posílá za Šikem

Ovšem začali jsme na Tatranu, očekávaje Ládíka, cestujícího ze Žatce do Rakovníka již na velocipédu, jako zamlada. Když konečně dorazil, upadl i s kolem vysílením do trávy. Zůstal ležet a tázal se, zdali již jeho mládí není v prdeli, že se tak cestou utahal. Potom jsme na Tatranu čekali, až pivo rozhodne, kam letos pojedem. Když jsme začali dojatě vzpomínat na krásné večery v Chlumské hospodě u Pavla Šika – bylo jasno, kam se jede. Šik přece dnes bydlí přes kopec na Olešné. Vzali jsme to přes Lišanskou hospodu a hajali v lese u olešenského hřbitova. Šik nepřišel, měl druhý den rybářské závody.

Budíček v šest ráno!!!

Sobotní ráno začalo šokem, když nás Ládík krátce po šesté! hodině probudil telefonátem, že už je v Chrášťanech, paňáč při svém věku již špatně spí, a že musíme okamžitě vstát a jet za ním, neboť: „Na hřišti už teď točí výborné pivo, běhají tu hasičky, skáčou přes překážky a táákhle jim při tom nadskakujou cecky.“ Rozhodně jsme přestali rázem remcat, že nás probudil a vyrazili za pivem s kulisou macatých hasiček. Kdepak by člověk narazil v sobotu v šest ráno na dobré točené!

Nejpřeplněnější samoobsluha v Evropě

Když už nás hasičky omrzely, vydali jsme se dál. Pivo nám dali až v krásné samoobsluze dobrého pana Vrábíka v Kněževsi. Tak přátelskou atmosféru v neuvěřitelně přeplněném obchodě si může člověk dopřát snad jen ve snu (pakliže ovšem sní sny o přeplněných samoobsluhách). Dokonce ani nikomu nevadilo, když si ožralý idiot s helmou na hlavě po dvaceti minutách strávených ve frontě, až u pokladny při placení vzpomněl, že kromě lahvového piva toužil ještě po papírovém kapesníčku. Usměvavá a příjemná paní od pokladny vstala a balíček kapesníků mi donesla, aniž by se kdo v nekonečné frontě za mnou pohoršoval. Takové věci se ale mohou stát jen při Pánských cyklistických zájezdech. Nikdy jindy.

Pronásledováni hovnocucem

Protože toho dne bylo nestydaté vedro, ani se nám moc nechtělo zalézat do dusných interiérů restaurací. Pivínka jsme konzumovali před restauranty vleže, ve stínu nejblíže vchodu situovaném. V jedné z takto navštívených hospůdek (šacuji to na Kolešovice) jsme slastně polehávali a polívali jazyk pivem, až přijel hovnocuc. Zaparkoval hned vedle nás, řidiče to vcuclo dovnitř do podniku. Zatímco on do sebe uvnitř lámal pivo, nás zápach jeho díla vyhnal z ráje.

Ach ty zlaté velocipédy člověk na to skočí, a rázem je v další obci u dalšího pohostinství. A je po problému. Čili obratem šlapky jsme zase hezky leželi před jinou hospodou (Čobliky) ve stínu, polívali jazyky, až – nastojte! – přijel ten samý vůz, opět zaparkoval vedle nás a šofér běžel zvostra dovnitř k pípě. Inu, řidič ten tvrdý chleba má, tak si ho musí hojně polívat pivečkem, aby si o něj zuby nevylámal. Nic proti tomu, ale co my tam s tím zápachem?! Kdo ujede vyhraje. Prchli jsme před ním až do Václav. Kačabar – ráj na zemi. Nicméně po několika pivech a interludiu s lovcem pedofilů, těžko věřit, kde se vzal tu se vzal, zase ten řidič. Přistál s hnojným vozem potřetí vedle nás a již běží na pivínko. Bezděky vydechl: konečně doma. Sice sliboval, že dá jedno, a pojede vůz přeparkovat, ale neboť dobře známe, co rčení »dáme jedno« znamená, raději jsme rychle odjeli do Petrovic.

Hladovění mezi horami žrádla

V Petrovicích velká sláva. Moc jsme se těšili, jak se nacpeme výborným skopovým, které tam tehdy hospodský pravidelně připravovával. Jak jsme se popletli! Nebyla to obyčejná sobota, ale tradiční petrovická Kolínková sobota. Ta spočívala v tom, že se pekla vepřová kolena. Finta ovšem spočívala v tom, že takové koleno si musel člověk týden dopředu objednat. Tak jsme tam smutně, hladovýma očima koukali, jak se celá hospoda nacpává k prasknutí, a my nedostali ani kousek chleba, když jsme si ho nebyli předem neobjednali. „To přece musíte chápat,“ dovolával se našeho porozumění pan vedoucí. Tak jsme to chápali a ujeli před hladem a přicházející bouřkou na Krakovec. Asi jsme tam i hajali, to už si nějak moc nepamatuju.

Modroočko v Pavlíkově

Ta nedělní rána vždycky bývají hrozná. Hledej v neděli ráno někoho, kdo navalí pivo! Sedli jsme na kola a smířeni s tím, že to možná bude na dlouho bez piva, jsme vyrazili přes Panošák a Pavlíkov do Rakovníka, kde snad už někde nějakýho toho pivoura schrastíme. Jaké to štěstí nás potkalo, když již v Panošáku jsme v neděli ráno natrefili otevřený krám a v něm lahváče! Božínku, takový zázrak se může stát jen na Pánském cyklistickém zájezdu. V Pavlíkově jsme natrefili DS Tyl, který již se připravoval na odpolední produkci – hráli Modroočka. ●