třiadvacátý pánský cyklistický pěší: Chyše

Nedolezli na Odlezly

termín:

21.–23. listopadu 2014

trasa:

Chyše, Čichořice, Poříčí, Luby, Dvorec, Jablonná, Poustky, Nový Dvůr, Žihle

účast:

Kamzík, Kořalečník, Novinář, Karpál, Sítěpán

teplotní minima:

pátek i sobota: něco málo nad nulou °C

To se vám to jezdí, když za vás jiní píšou! Po výletu na Odlezelské jezero není na místě nic jiného, chlapci, než vás upřímně, avšak o to přísněji pokárat. Vy klucí jedny pitomý, vočom já nebohý mám psát, když jenom chodíte po lese, vzdycháte, jak vám je krásně, a už se na starý kolena neumíte ani pořádně rozdovádět. Ruku na srdce – co bylo z toho našeho posledního výletu zaznamenání hodného? S výjimkou skutečnosti, že jsme šli na jezero, na které jsme (už po několikáté) nedošli, není co do kamene tesat! Bez práce nejsou koláče! Rozhodně ještě stojí za zmínku, jak jsme si užíli našeho milého čukra, když jsme filtrovali vodu z podivné loužostudánky uprostřed polní cesty. Dalajlámu můžeme přejmenovat na Godota, neboť jsme na něho tentokrát čekali marně.

Inu, abych tu napsal i nějaké ty reálie, v pátek jsme odjížděli asi ve tři vlakem do Chyše. Tam jsme dali pár kousků, tatarák ze syrečků, škvarky a podobné delikatesy. Pak jsme, samozřejmě už za tmy, šli po silnici podél Střely (snad tam byla, my ji neviděli). Kousek za osadou Jablonná jsme zakempovali ve srázu nad říčkou. Dá se říci, že jsme za celý víkend v lesích nepotkali živáčka. Jen zde v sobotu po ránu jakýsi motorizovaný drvoštěp tahal traktorem kmeny.

Z Jablonné jsme se vydali po předem připravené trase zapadlými lesními chodníčky na jezero. Cestou jsme natrefili otevřenou hospodu v Novém Dvoře. První ranní pivko z pípy bylo pro nás, a přesto bylo výtečné, jak jsme zde zvyklí. I bramboračka byla nezapomenutelná. A jak jsme tak pokračovali dál, začala Karpála zlobit bradavice na noze, a tak jsme si udělali pohodlí a zůstali jsme kousek nad Žihlí v lese. Ráno si uvařili a šli bez jezera na toho vlaka. Přece toho kluka nebudeme trýznit dlouhou túrou, když ho noha bolí. No, to je myslím asi celý.

Po příjezdu do Rakovníka to skoro vypadalo, že se na nádraží strhne parádní večírek, ale nakonec jsme se přece utrhli a šli domů. Pivínko totiž bylo tak skvělé a obsluha tak čiperná, že jsme se báli, aby nás neodrovnala. Když jsme odcházeli, upřímně jsem poděkoval krásné, vlídné obsluhující dámě. Řekl jsem jí, že ten slogan, který je na tabuli před vchodem napsán křídou „Dobré pivo, vlídná obsluha“ v ničem nelhal ani maličko. „Jenom nechápu, jak je možné při tak dobrém pivu a tak vlídné obsluze, že je tu úplně prázdno,“ povidám já. „…se obávám, … ’sem je včera všechny odrovnala,“ povidá ona.

P. S.: Víc už fakt asi nenapíšu. A jestli příště zase nebudete vyvádět žádný voloviny, tak už podám demisi, protože psát vo hovně mě nebaví. ●